COFFEE UP!

Jestli jste Ústečák nebo se do Ústí chystáte, tak byste rozhodně měli zajít do nově otevřené kavárny coffeeup, která se nachází u Městských sadů vedle restaurace Pod lampou. Myslím si, že taková kavárna v Ústí chyběla. Menší podnik je situován v přízemí/suterénu činžovního domu, takže nečekejte lokál plnej maminek a řvoucích dětí. Interiér je laděn do příjemných světlých barev a voní po čerstvém dřevě z něhož je vedle nábytku i obložení jedné ze stěn, což dotváří útulnou a příjemnou atmosféru.

Pokud jde o kávu nepovažuji se za expertku, ale zde byl rozdíl patrný a káva měla takovou příjemnější, plnější chuť. Co se týká domácich limonád, tak těm není cl vytknout. Dezerty byly v nabídce tři, brownies, cupcakes, ale já šáhla po dortu Red Velvet a neudělala jsem chybu. Vedle sladkých dezertů nabízí i slané koláče, ale ty jsem neochutnala. První dojem z kavárny byl dobrý a ráda se sem brzy vrátím. Janina

OCHUTNEJ VIETNAM 2015

Tento víkend se konala akce ochutnej Vietnam. Mám ráda food festivaly, takže nebylo pochyb, že bych si tento festival nechala ujít. Domluvili jsme se s holkami, koupili lístky a tuhle sobotu jeli do Prahy.

pudi pudi

Vstupné stálo směšných 50 Kč, a proto že nemá moc rada lidi, tak sem se uklidňovala tím, že i když to bude na nic, tak mě aspoň nestál tolik lístek. Na festival jsme se dostali až tak kolem jedné hodiny, kdy nás hned na začátku uvítala dlouhá fronta. Moc jsme nechápali proč,když všichni měli lístky už koupené a šlo pouze  o opáskování. Když jsme vešli dovnitř tak vše bylo v asijském duchu (jak překvapivé). Nejdříve jsme si postupně obešli všechny stánky a až pak začala naše trasa po frontách. Fronty se dali vydržet, čekali jsme nejdéle půl hodiny.

rýže bez chuti

nechutný pudink 

Všechna jídla co jsem ochutnala až na dvě byly výborný. Co se nedalo jíst, byla nějaká červená rýže a kokosový pudinku s neznámým ovocem (u kterého psali, že nás pošle do nebe HAHA!), to málem poslalo, protože takový smrad jsem nezažila! Na další ročník (pokud bude) určitě pojedu znova. Akce se mi líbila a upřímně nechápu ty negativní komentáře na facebooku. Některým lidem se hold nezavděčíš. Jediné co mi vadilo bylo málo prostoru, naštěstí hala měla vysoké stropy, takže se dýchat dalo. A taky ten smrad byl neúnosný, ale díky bohu čich si zvyká, tak pak už jsme vnímali pouze některé páchnoucí vlny, které občas přiletěli jako facka.

boty - Converse, kabátek - HM, kalhoty - pimkie

tofu, hovězí s citrónovou trávou, salát ze skleněných nudlí

 Poté jsme celý náročný den zakončili kávou jako lavór (Costa velikosti) a jeli domů. Mějte se krásně Janina!

banán v kokosovém mléku s tapiokou 

CHEESECAKE

Miluju narozeniny, ať už moje nebo cizí, protože to vždycky znamená co? Dort! Dá se říct, že pečení je jeden z mých koníčků. Akorát se doma moc nenapeču, jelikož to nikdo u nás nejí, ani já moc ne . Nic méně, zítra má Tonda narozeniny, ale protože odjíždíme do Německa, tak dort peču už dneska. Tenhle rok to bude chessecake. Je to takový dort jednou do roka, už jen proto, že je docela drahý a časově náročný, ale na druhou stranu na přípravu velice jednoduchý.

Tehle chessecake je pečený, což mi příjde praktičtější, protože né vždycky ten dort ztuhne.

Na korpus potřebujeme:

• 140 g bebe sušenek
• 30 g cukr krupice
• 70 g rozpuštěného másla

Toho másla přidejte klidně víc, podle potřeby. Já sama dávám víc jak 70 g. 

Bebe sušenky rozdrtíme paličkou nebo rukou v igelitovém sáčku. Poté smícháme cukr, sušenky a máslo. Směs vsypeme do dortové formy a upěchujeme dnem skleničky. Po stranách necháme také nízký okraj ze sušenek. Dáme péct do vyhřáté trouby na cca 15 minut při teplotě 175 °C.

Na směs potřebujeme: 

• 625 g sýru Philadelphia (5 balení po 125 g)
• 150 g cukru
• 3 vejce
• 1x vanilkový cukr
• 100 ml smetany ke šlehání

Sýr si dáme do mísy a vyšleháme, postupně přidáváme všechny ingredience které také postupně zašleháváme. Směs nalejeme do formy. Poté dáme do trouby na 15 minut, která je předehřáta na 175 °C. Po těch 15 minutách snížíme teplotu na 140 °C a dopékáme ještě hodinu. Po vyndání z trouby necháme vychladnout. 

Pokud chcete můžete si na to udělat ještě polevu z ovoce, ale já to mám ráda i bez ní. Tak zase příště. Janina

#ICEFESTIVAL2015

Dneska je poslední den prázdnin a já si ten konec volna trochu zpříjemnila Ice festivalem. Neznám člověka, který by neměl rád zmrlinu. Já jí miluji, a proto když sem viděla tuhle událost, tak sem si jí nemohla nechat ujít. 

ice roll - malina s vanilkou

Na akci díky českým drahám, jsem se dostala až v 11.  Stánků tam nebylo mnoho, dokonce ač festival už probíhal, tak někteří stánkaři teprve vybalovali. 

Sluníčko nám přálo, možná až moc. Až tak, že sem zmrzlinu nestihla jíst, jak rychle se roztékala. Nejdřív jsme zamířila na ice roll. Na to jsem se těšila, vypadalo to zajímavě, ale výsledkem byla obyčejná zmrzka. Pak jsem měla ještě dva kopečky, máta s citrónem a opucii. Opuncie nic moc ale citron a máta, DOBROTA! Naštěstí Tondu napadlo brát vizitky. Takže až budete v Praze tak zajděte do cukrárny Amato. 

Festival jsme opouštěli s tím, že se vrátíme, ale nakonec se nám nechtělo, CHYBA, protože právě odpoledne tam dorazili všechny stánky a rozdávali zmrzku zadax. 

Když jsme jeli vlakem domů, tak sem si četla na události komentáře a překvapivě byli skoro všechny negativní. Ano, bylo tam málo míst k sezení a organizátoři mají co dohánět, ale festival se mi líbil a určitě příští rok (pokud bude) půjdu znovu. A pokud jste milovníkem zmrzliny, tak byste měli taky. Janina

opuncie a máta s citrońem

KVĚTINOVÉ DÍTĚ

Sluníčko stále svítí a mě už leze krkem. Jelikož se mi ještě nezahojili rány z mého pádu, tak je pro mě stále koupák tabu. Taky sem teď pořád na brigádě. Jediné co jsem stihla, je vyfotit pár fotek s Hankou. Dneska jsem měla ranní lekci s ženskýma a řeknu vám, že ten kdo tvrdí, že ho ranní běh nebo nějaká brzká aktivita nastartuje na cely den, tak ten lže! Nebo já nevím ale máte to taky podobně, že si pak ještě musíte jít lehnout? Já prospala celou cestu do liberce (2 hodiny).

Tahle vestičky, přehoz, hadr, jak chcete, mi přijde takový bohémský. Mě se osobně věci typu květinové čelenky, úplety nebo lenonky líbějí. otázka HOT or NOT. Mě to přijde na léto ideální.
 Mějte se krásně, snad už začne pršet, Janina. 

Fotky fotila: fb stránka hana polanská -photography

#KVIFF2015 a setkání s Jamiem Dornanem

To, že letos navštívím filmový festival ve Varech byla jasná volba hned, jak sem se dozvěděla že přijede Jamie Dornan. Ve Varech jsem byla už milionkrát, dokonce tam mám i příbuzné, ale nikdy jsem tam nebyla v období festivalu.

šaty - Mohito, balerínky - H&M, taška - Budapešť

Do Varů jsme jeli už v šest ráno vlakem. Když jsme přijeli kolem deváté, tak nikde ani noha. Měli jsme vybrané dva filmy, Dobrou mámo a Úpal. Ani jedno nebyla komedie. Dobrou mámo byl spíše horor o opuštěném statku, kde žijí dvě děti se zafáčovanou ženou, která je jejich máma. Na konci se odfáčuje a měla by se vyřešit zápletka. Víc toho nevím, jelikož jsme se na film bohužel nedostali. Bylo plno a ani se neuvolňovali žádné lístky. Naštěstí jsme se dostali aspoň na Úpal, což bylo o třech příbězích, ve kterých bylo poukázáno na etnické problémy a předsudky proti jiné národnosti. Přesněji to bylo o problémech mezi Srby a Chorvaty. Film se nám líbil a byl zajímavě natočený, akorát některé záběry byly až zbytečně moc dlouhý. 

Po tom co jsme tedy zjistili, že na film se dostaneme, tak jsme zavítali na kávu. Tu jsme si vzali sebou, k tomu jsme si ještě koupili teplou oplatku a šli jsme se projít k Vřídlu a pak k Puppu. Jelikož bylo poměrně brzy, tak jsme se nemuseli prodírat davy, ale krásně jsme se mohli kochat okolím. Prameny byli jako vždy pěkně hnusný. Ale i tak jsem si spokojeně vykračovala se svým hrníčkem. Ona ta kolonáda není moc dlouhá, takže u Puppu jsme to otočili a šli zpátky. Celé dopoledne pršelo, ale nakonec kolem půl jedné začalo svítit sluníčko.

  

Potom co jsme si konečně vítězoslavně nesli svoje lístky na film, tak se v tu dobu před hotelem začínali tvořit davy. Nakonec sem se dozvěděla, že ty lidi tam čekají na Jamieho z 50 odstínů šedi. Ani nevíte jak jsem byla šťastná. Vůbec jsem totiž nevěděla, že tam má dneska přijet. Hned jsem šla na stránky festivalu, kde vždycky přesný program dávali až ráno ten den. Měl přijet ve dvě hodiny. Ano ve dvě hodiny, kdy nám začínal náš film. Takže, jsem si tam stoupla taky a Tondu jsem vyslala na film, aby mi držel místo. 

Stála jsem ve druhé řadě. Čekala jsem asi 45 minut. Ty holky co byly přede mnou tam údajně stáli 3 hodiny. REALLY?? Nechápu to. Hlavně by mi asi upadli nohy z toho stání. Ale abych vám řekla jak celá tahle šaškárna probíhala. Přijel s patnácti minutovým zpožděním. Říkám oka akademická čtvrt hodinka. Vystoupil s Aňou, zamával na každou stranu. Vyfotil se, s agentkou vyšel schody , tam se fotil s Aňou, která se na něj lepila (Aňo ty potvoro) a pak zašel dovnitř. Řeknu vám, ty holky přede mnou, který celou dobu bádali nad tím, jak ho stihnou vyfotit, natočit a ještě od něj chtít podpis, museli být fakt naštvaný. Kdyby se aspoň dal vyfotit, ale on ani chvíli nepostál. Takže tak, jak to vypadá vždycky v těch filmech, tak tak to opravdu není.

Když jsme přijeli domů, tak jsem na sebe byla naštvaná, protože on ty podpisy rozdával! Před Puppem. Jenže čekat tam na něj věčnost by se mi fakt nechtělo. Výlet bych zhodnotila jako povedený, akorát nebýt toho festivalu, tak je to tak výlet na čtyři hodinky. Protože ve Varech toho opravdu moc není.

Tak zase příště Janina