 |
| šaty - Mohito, balerínky - H&M, taška - Budapešť |
Do Varů jsme jeli už v šest ráno vlakem. Když jsme přijeli kolem deváté, tak nikde ani noha. Měli jsme vybrané dva filmy, Dobrou mámo a Úpal. Ani jedno nebyla komedie. Dobrou mámo byl spíše horor o opuštěném statku, kde žijí dvě děti se zafáčovanou ženou, která je jejich máma. Na konci se odfáčuje a měla by se vyřešit zápletka. Víc toho nevím, jelikož jsme se na film bohužel nedostali. Bylo plno a ani se neuvolňovali žádné lístky. Naštěstí jsme se dostali aspoň na Úpal, což bylo o třech příbězích, ve kterých bylo poukázáno na etnické problémy a předsudky proti jiné národnosti. Přesněji to bylo o problémech mezi Srby a Chorvaty. Film se nám líbil a byl zajímavě natočený, akorát některé záběry byly až zbytečně moc dlouhý.
Po tom co jsme tedy zjistili, že na film se dostaneme, tak jsme zavítali na kávu. Tu jsme si vzali sebou, k tomu jsme si ještě koupili teplou oplatku a šli jsme se projít k Vřídlu a pak k Puppu. Jelikož bylo poměrně brzy, tak jsme se nemuseli prodírat davy, ale krásně jsme se mohli kochat okolím. Prameny byli jako vždy pěkně hnusný. Ale i tak jsem si spokojeně vykračovala se svým hrníčkem. Ona ta kolonáda není moc dlouhá, takže u Puppu jsme to otočili a šli zpátky. Celé dopoledne pršelo, ale nakonec kolem půl jedné začalo svítit sluníčko.
Potom co jsme si konečně vítězoslavně nesli svoje lístky na film, tak se v tu dobu před hotelem začínali tvořit davy. Nakonec sem se dozvěděla, že ty lidi tam čekají na Jamieho z 50 odstínů šedi. Ani nevíte jak jsem byla šťastná. Vůbec jsem totiž nevěděla, že tam má dneska přijet. Hned jsem šla na stránky festivalu, kde vždycky přesný program dávali až ráno ten den. Měl přijet ve dvě hodiny. Ano ve dvě hodiny, kdy nám začínal náš film. Takže, jsem si tam stoupla taky a Tondu jsem vyslala na film, aby mi držel místo.
Stála jsem ve druhé řadě. Čekala jsem asi 45 minut. Ty holky co byly přede mnou tam údajně stáli 3 hodiny. REALLY?? Nechápu to. Hlavně by mi asi upadli nohy z toho stání. Ale abych vám řekla jak celá tahle šaškárna probíhala. Přijel s patnácti minutovým zpožděním. Říkám oka akademická čtvrt hodinka. Vystoupil s Aňou, zamával na každou stranu. Vyfotil se, s agentkou vyšel schody , tam se fotil s Aňou, která se na něj lepila (Aňo ty potvoro) a pak zašel dovnitř. Řeknu vám, ty holky přede mnou, který celou dobu bádali nad tím, jak ho stihnou vyfotit, natočit a ještě od něj chtít podpis, museli být fakt naštvaný. Kdyby se aspoň dal vyfotit, ale on ani chvíli nepostál. Takže tak, jak to vypadá vždycky v těch filmech, tak tak to opravdu není.
Když jsme přijeli domů, tak jsem na sebe byla naštvaná, protože on ty podpisy rozdával! Před Puppem. Jenže čekat tam na něj věčnost by se mi fakt nechtělo. Výlet bych zhodnotila jako povedený, akorát nebýt toho festivalu, tak je to tak výlet na čtyři hodinky. Protože ve Varech toho opravdu moc není.
Tak zase příště Janina
